Načítáme další články…
Ty nejlepší. Bylo to už jen takové vyvrcholení, třešnička na dortu a nemohl jsem čekat nic jiného, tak jak jsem celý projekt Český Goodwill průběžně zpovzdálí sledoval, že to proběhne na vysoké úrovni, přitom v pohodě a v dobré atmosféře. Setkal jsem se zde s několika přáteli a s dalšími zajímavými lidmi jsem se seznámil. Ovšem nejsilnějším dojmem bylo samozřejmě překvapení ze zisku bronzového oscara, vůbec mě nenapadlo, že by naše firma mohla vůbec v takové silné konkurenci uspět.
Původně to měla být pouze investice do cizího projektu, který mě zaujal. Nebyl to můj sen, ani cíl. Tehdy. Nicméně, situace se vyvinula tak, že tato investice byla ohrožena, a protože ten projekt – nákup a obnova zavřeného lihovaru – opravdu zajímavý byl, převzal jsem ho a dotáhl do konce. Nákup destilérky z konkurzní podstaty úpadce, kdy věřitelské banky držely nemovitosti v zástavě a své pohledávky v balíčku prodaly právnické kanceláři, která si najímala realitní makléře k nabídce prodeje a během prodeje nájemce a zároveň držitel povolení k výrobě lihu zemřel, byl asi tím nejsložitějším, co jsem kdy řešil.
Nikdo další mě tedy takto titulovat nemusel. Blázen jsem a byl jsem, uvážíte-li, že to vše probíhalo pod dozorem celního úřadu a za covidu, kdy cokoliv vyřešit trvalo několik měsíců.
Ano, vrhl jsem se do oboru, o kterém jsem nic moc nevěděl, ale jsem technik a žádná obdobná činnost není tak úplně mimo. Aspoň vás to donutí si vše od základu zjistit, rychle doučit a skokově se posunout dál. Má to však i výhodu: netáhnete za sebou břemeno chyb a omylů minulosti, protože žádnou nemáte, a určitě netrpíte profesní slepotou.
Při návrhu produktové řady mi bylo úplně jasné, jaký měla mít profil a co měla obsahovat. Nevěděl jsem ovšem přesně, které produkty „potáhnou“ a které se „povezou“. Proto bylo logickým řešením se zeširoka rozkročit: zakotvit mezi výrobky jak pálenky, tak likéry, rumy nebo speciály. On stejně až trh ukáže, co si vlastně zákazník skutečně žádá. Bylo nám jasné, že na Moravě nemůžeme začít prodávat třeba čistou slivovici, když tady každý pálí s poloviční spotřební daní. Ale mandarinkovici, pivovici, gin nebo rum už tady nikdo hned tak nevyrobí...
To je sice jednoduchá, ale pro mě velmi těžká otázka. Z hlediska chuti, to je podle nálady a příležitosti. Líbí se mi náš Gin Comenius, naše vlajková loď do nástupu agricol rumů 1492 a 1687, které jsem si také velmi oblíbil. Někdy vyhraje některá z pivovic nebo chilliovic, zvláště za chladného počasí. Zase jindy je příležitost na některý z ovocných nebo jiných likérů nebo na kontušovku. Vždy záleží na více faktorech.
Z obchodního hlediska mi pak dělá radost chilliovice. Vyrábíme ji na jablečném základu s třemi druhy paprik habanero, trinidad moruga scorpion (Extrem!) a carolina reaper (Mortal!) se stupňující se pálivostí.
Nebo zase z pohledu marketingu a splněného snu jsou to určitě agricol rumy – vyrobené přímo ze šťávy z cukrové třtiny, nikoliv z melasy – protože těmito produkty jsme se stali prvním výrobcem rumu v České republice, možná i ve střední Evropě. Zřejmě zde ještě pravý rum nikdo nevyrobil a neuvedl na trh. Společnosti většinou rumy dováží a lahvují. Logisticky i finančně je to tak jednodušší...
Receptury používáme tradiční, pokud je máme k dispozici. Pokud ne, tak si je sestavíme. Naštěstí můj kolega a master distiller si s tím umí poradit. A také si receptury nebo postupy tvoříme nebo sháníme odjinud, převážně z Francie nebo Belgie, kde jsou v lihovarnictví prostě dál.
Poctivá ruční výroba, to je převážně příprava ovoce, lihu, melasy, piva, koření a ostatních surovin šetrnou metodou, kvalitní probírka a přístup k maceraci a pálení. Ale také třeba to, že celé série lahví ručně pečetíme, nebo třeba rumy po kontrole číslujeme a podepisujeme. Jinak je samozřejmě veškeré technologické vybavení zcela profesionální.
Věřím tomu, že taková výroba si své zákazníky najde, že si spotřebitelé třeba uvědomí, co vlastně konzumují a co konzumovat chtějí právě tak, jak si to začali uvědomovat například u piva a vína. Snad se dočkáme doby, kdy bude kvalita upřednostňována před kvantitou a začne se pít méně, ale lépe. Kvalitní výrobci alkoholu nebudou dehonestováni, ale podporováni a jejich produkty zvítězí nad reklamně zdatnějšími konkurenty s chemickými slazenými ‚patlaninami‘, které se musí podchladit, aby se vůbec mohly vypít.
Je to vzletně řečeno a určitě to není jen naše přání, navíc by to mělo být přece přání především všech konzumentů, nikoliv pár výrobců. Mezi našimi zákazníky razíme heslo: pijte méně a kvalitněji. Snad ten hlas bude slyšet.
Nerovnoměrným zdaněním alkoholu státem vzniká klamná představa, že destiláty obsahují více alkoholu než ostatní výrobky. Kdo z vás ale ví, že třeba pivo 12° 0,5 l nebo sklenice bílého vína 0,2 l obsahuje více alkoholu než 0,04 l panák vodky 40%? Přesně 21 g u piva, 19 g u vína a 13 g u vodky. Přitom skutečnost je taková, že podíl alkoholu na spotřebě je 45 % pivo, 30 % víno a 25 % lihoviny, výběr spotřební daně je jiný – 65 % lihoviny, 31 % pivo a 4 % víno… a přitom 2/3 množství vína dovážíme. Stát vybere 10 miliard na spotřební dani z lihu a není schopen udělat jedinou smysluplnou viditelnou kampaň na směřování spotřeby a osvětu. Zvýšení spotřební daně se nově týká opět především lihovin. A nejsem nepřítelem piva a vína – to jen pro upřesnění.
Naším nejprodávanějším produktem je kupodivu Chilli Habanero, ale úspěšně na něj doráží Gin Comenius, Pivovice, Kávový a Mandarinkový bitter a Rhum Agricole.
Mezi naše zákazníky patří především prodejci, velkoobchody a e-shopy, takže někdy nevíme, ke komu výrobek přijde. Z našich přímých konečných odběratelů jsou to společnosti, které nakupují pro své vlastní obchodní partnery, pivovary, které si zadávají pivovice pro své zákazníky, a široký segment gastro společností – restaurace, bary, cukrárny. Provozujeme i vlastní e-shop, abychom vyhověli i distribuci od jediné láhve.
Víte, historie v Sudetech byla vždy složitá. Šumperk bylo město se skoro výlučně německým obyvatelstvem, tato část našich dějin je pochmurná. Šumperská likérka Just &Co. v roce 1938 zabrala rozsáhlý židovský majetek v Krnově – starší a významnější likérku Siegfried Gessler. Po znárodnění v roce 1945 byla firma postupně přemísťována, až byla začleněna do Selika a následně zkrachovala. Z původního technologického vybavení k dispozici skoro nic, jen několik drobností.
Nicméně, jejich největší produkt, Altvater (Praděd), se dále vyrábí v Rakousku, v Německu i u nás. Důležitější jsou však ostatní receptury, které se během přesunů a stěhování zachovaly a jsou k dispozici. Čerpáme z tohoto odkazu předků, především z originálních receptur, jak jen můžeme. Máme to štěstí, že přímo z rodiny našeho současného master distillera byl český mistr výroby v Likérce Just &Co. To je pramen, ze kterého můžeme vycházet.
Cascara byla taková výzva. Když jíte třešně, sníte dužinu a vyplivnete pecku. Když máte kávu, zrno použijete, sušíte, leštíte, pražíte… a dužinu vyhodíte. S mým přítelem, dovozcem kávy, se kterým jsme již uvedli na trh Kávový bitter – karibská edice, jsme přemýšleli, co s tím.
Káva je ovoce, dužina (cascara) tak musí mít cukr. Proč to nikdo nezpracuje? Nikde na světě jsme neobjevili, že by se její výrobou někdo zabýval. Nechali jsme si poslat z kávových plantáží z Tanzánie pár pytlů cascary a pálenku jsme vyrobili. Už víme, proč to nikdo nevyrábí. Má to velmi malý obsah cukru, kvas lze těžko usměrnit v řízeném kvašení, náklady jsou vysoké a výtěžnost malá. S výsledkem se musí pracovat, nechat ležet, chuť je natolik ostrá a zemitá, že je nutné ji obrousit např. uložením do barikových sudů.
Není nic, s čím by si byla podobná. Kupodivu nejbližší příbuzná chuť je asi lehce nakouřená nebo spíše až rašelinová whisky. Cascara je nový povolený výrobek EU, ale ještě nás čeká nutná legislativní práce, než bude moci být vše volně dostupné na trhu.
Hlavním cílem je budování obchodní sítě. Zde máme velké mezery a naše výrobky nejsou dostupné všude tam, kde bychom chtěli. Samozřejmě plánujeme i investice do technologie a posílení pozice našich prodejců. Nyní chystáme další produkt v řadě rumů agricole, dvě novinky v destilátech likérového typu a další speciál. Vše se určitě dozvíte a budeme rádi, když ochutnáte.
Tak se budeme těšit a děkujeme Vám za rozhovor!
Tomáš Aberle
Vystudoval VUT v Brně, fakultu stavební, obor Pozemní stavitelství. Po skončení studia v roce 1992 začal pracovat jako stavbyvedoucí a následně jako projektant ve stavební projekci. V roce 1994 začal při zaměstnání podnikat ve výrobě a montáži prosklených konstrukcí, kterému se věnuje dosud ve své společnosti Eagle Technics s.r.o. Firma se zabývá sklenářskými a rámařskými pracemi, opracováním a montážemi skla a plastů, také je správcovskou firmou pro ostatní projekty – pod hlavičkou Eagle Gallery provozuje dvě galerie výtvarného umění, Eagle Performance divadelní představení a Eagle Yachts agenturu pro námořní jachting. V roce 2019 začal budovat společnost Family Distillery House s.r.o., která se zabývá výrobou destilátů především podle tradičních receptur. Společnost začala vyrábět první produkty v roce 2020 a nyní je držitelem několika ocenění za své výrobky.
Tomáš je otcem čtyř dětí, z předchozích vztahů má syna Ondřeje (33 let) a dceru Adélu (22 let), nyní žije se synem Tobiášem (10 let) a dcerou Amálií (3 roky).
