V následujícím článku se pokusím shrnout veřejně dostupná fakta o vlivu tzv. skleníkových plynů a zejména CO2 na jev, který nazýváme globálním oteplováním. Pokusím se vyvarovat politickým závěrům a domněnkám, kdo je v dané situaci beneficientem, nechť si laskavý čtenář domyslí sám. Cílem není najít univerzální pravdu, což reálně není ani dost dobře možné, ale poukázat na některé nesrovnalosti v rámci tvrzení, že „generálním“ nástrojem, jak zastavit oteplování planety, je eliminace produkce CO2 spalováním fosilních paliv.
Porozumění podstatě problému globálního oteplování začíná správnou diagnostikou. Je známo, že existuje řada vlivů na klimatické změny, jako například intenzita slunečního záření či geotermální teplo, které nemůžeme přímo ovlivnit. Na druhé straně jsou však odborníci znepokojeni vlivem lidské činnosti na klima. Velmi pravděpodobně se lidé podílejí na klimatických změnách, přičemž skleníkový efekt je složitou problematikou, která zahrnuje nejen oxid uhličitý (CO2), ale i další plyny a faktory ovlivňující atmosféru a zemský povrch.
Skleníkový efekt je klíčovým jevem, díky němuž existuje život na Zemi. Tento efekt, za který vděčíme zejména vodní páře a dalším skleníkovým plynům, jako je CO2, umožňuje absorpci energie ze slunečního záření. CO2 je těžší než vzduch a nachází se v dolní vrstvě atmosféry, kde jeho koncentrace kolísá v závislosti na různých podmínkách.
Dnešní úroveň CO2 v atmosféře činí zhruba 0,04 %, což odpovídá 380 až 400 PPM (partií na milion). Klimatičtí odborníci zavedli jednotky PPM, které laické veřejnosti poněkud deformují pohled na skutečný podíl CO2 v atmosféře. Jedná se o počet molekul daného plynu v 1 milionu molekul vzduchu. Informace, že obsah CO2 stoupl za 100 let z 300 PPM, na 380 až 400 PPM působí velmi dramaticky až hrozivě. To by odpovídalo zvýšení podílu CO2 v atmosféře za přibližně 100 let až o 30 %. V absolutních číslech se však jedná o stopové množství, jehož zvýšení činí pouze asi 0,01 % za 100 let. Nárust je tedy neoddiskutovatelný, ale nejedná se o třicet procent nýbrž o jednu setinu procenta!
Pokud jde o roční koloběh CO2, většina emisí pochází z přírodních zdrojů, zatímco lidská činnost se na celkovém ročním koloběhu podílí zhruba 15 %. Všechny státy EU z toho tvoří jen asi 7 %. Lidská činnost Evropanů žijících ve státech EU se tedy podílí na celkovém ročním koloběhu CO2, který se dostane do atmosféry, přibližně jen 1,05 %. Je tedy velmi nepravděpodobné, že bychom i při dosažení všech stanovených „uhlíkově neutrálních“ cílů dokázali výrazně ovlivnit koloběh CO2. Pro úplnost uvádím graf prezentující jednotlivé původce CO2 (nezahrnuje přírodní zdroje jako jsou sopky, vegetace aj.).
Skleníkový efekt a role CO2 je složitý systém, a soustředění se pouze na oxid uhličitý může být velkým zjednodušením. Důležité je chápat širší souvislosti, abychom mohli efektivně reagovat na případné výzvy globálního oteplování.
CO2 a skleníkové plyny
Oxid uhličitý (CO2) je plyn bez barvy a bez zápachu, který se přirozeně vyskytuje v atmosféře Země. Je produktem metabolických procesů, jako je dýchání živých organismů, a také vzniká při spalování fosilních paliv, jako jsou uhlí, ropa a zemní plyn. CO2 je jedním ze skleníkových plynů, které údajně hrají klíčovou roli v udržování tepla na naší planetě.
Skleníkové plyny, jakými jsou CO2, metan (CH4), oxid dusný (N2O) a další, absorpčním způsobem zachycují teplo v atmosféře a přispívají k tzv. skleníkovému efektu. Tento efekt je nezbytný pro udržení života na Zemi, protože umožňuje existenci vhodných teplot. Avšak nadměrné množství těchto plynů v atmosféře – způsobené lidskou činností, jako je průmyslová výroba, zemědělství a doprava – vede dle řady vědeckých teorií k oteplování klimatu a nebezpečným změnám v ekologických systémech.
Stěžejní je fakt, že za skleníkový efekt je zodpovědná ze 60 až 70 % vodní pára, které je v atmosféře v průměru okolo 2 %. To je asi 50x více než CO2. Přitom obsah vodní páry v atmosféře ovlivňuje lidská činnost výrazně. Tím také pravděpodobně přímo ovlivňuje skleníkový efekt způsobený vodní párou, který díky významu a množství vodní páry v atmosféře nejspíš zcela převažuje nad ostatními vlivy skleníkových plynů. Touto problematikou se paradoxně na rozdíl od vlivu CO2 téměř nikdo vědecky příliš nezabývá, nebo alespoň není nikterak propagována.
Jak již bylo řečeno, klimatičtí aktivisté uvádějí, že obsah CO2 stoupl za 100 let o 30 %. Přitom se jedná o zvýšení podílu CO2 v atmosféře z 0,03 na 0,038 až 0,04 %. To odpovídá zvýšení podílu CO2 v atmosféře o jednu setinu procenta. Přitom počet lidí se od roku 1900 zvýšil z 1,6 miliardy na 8 miliard. To je pětinásobek. Přírůstek tedy činí 400 %. Lidská existence je spojena s uvolňováním energie. Jen tělesná energie vyzářená těmi miliardami lidí navíc představuje výkon asi 400 jaderných elektráren Temelín. To je samozřejmě jen naprostý zlomek energie, kterou civilizace uvolňuje.
Je veřejným tajemstvím, že teorie globálního oteplování a vliv CO2 byly formulovány ve druhé polovině 20. století na základě požadavků velkých finančních institucí, které se snažily zjistit rizika svých investic. Tyto studie vedly k obecně přijatému názoru, že CO2 je hlavním zdrojem problémů s klimatem. Na druhou stranu, nárůst populace, která se za posledních 50 let zdvojnásobila na 8 miliard, zůstává často opomíjen. Tento růst populace o 100 % je v kontrastu s minimálním zvýšením CO2, které činí pouze 0,01 % za dvojnásobný časový úsek.
Současná teorie skleníkového efektu spojuje zvyšující se koncentraci skleníkových plynů, zejména CO2, s rostoucí teplotou atmosféry. Zároveň však ignoruje, že nárůst CO2 je úzce spojen s energetickou spotřebou, která se odvíjí od počtu obyvatel. Při zkoumání jakékoli tepelně energetické soustavy je důležité zohlednit teplo dodávané a odebírané z této soustavy. Teorie skleníkového efektu nebere v potaz energii uvolňovanou v elektrárnách, motorech a jiných zdrojích, a soustředí se pouze na škodlivé emise. Veškerá elektrická energie, kterou tyto zdroje generují, se totiž při spotřebě mění na teplo, které ohřívá atmosféru. Přechod ze spalovacích motorů na elektrické tedy nemusí mít výrazný dopad. Navíc ani jaderná energetika nemusí vyřešit problém globálního oteplování. Solární elektrárny s relativně nízkou účinností, která navíc časem ještě klesá, situaci také pravděpodobně nezachrání. Současné zavírání uhelných a plynových elektráren vynucené emisními povolenkami tak možná nedává vůbec žádný smysl s ohledem na dopad na teorii globálního oteplování.
Je proto doporučeníhodné být obezřetný vůči teoriím a dogmatům o vlivu CO2 na klimatické změny, které se neustále vyvíjejí. Mnoho vědců dnes uznává, že si nejsme jisti, jaký vývoj čeká naši planetu, dokonce se neshodnou ani na tom, zda populace bude exponenciálně růst nebo naopak začne počet jedinců po roce 2050 klesat, stále máme před sebou řadu faktorů, které je třeba prozkoumat a posoudit.
Nejsem zastáncem neřízené hyper-kapitalistické společnosti, která generuje zisk na úkor svého okolí a bez ohledu na dopady na životní prostředí. Na druhou stranu je zjevné, že Green Deal je utopistická představa, že svět spasíme tím, že přestaneme jezdit vozidly spalující fosilní paliva a nebudeme používat plastová brčka. Jistě je správné, abychom jako vyspělá společnost dbali o minimalizaci dopadů naší činnosti na životního prostředí a snažili se v maximální, avšak racionální míře, o udržitelnou a částečně i cirkulární ekonomiku. Ta dokonce může být i jednou z budoucích konkurenčních výhod. Na druhou stranu je třeba jít cestou evolučních změn a nikoli jednorázových nařízení, která zcela zásadně ovlivňují celá průmyslová odvětví, a to i přes skutečnost, že nejsou 100% podložena fakty, ale často jen domněnkami nebo dokonce neskrývaným lobbingem řady vlivových skupin z EU i mimo ni.
I s ohledem na to, jak omezenou část populace EU představuje (450 mil. z celkových 8000 mil.), je zcela mimo realitu, abychom sami „spasili svět“. Určitě ne pak tím, že těžiště průmyslu přesuneme na jiné kontinenty a budeme se tvářit, že jsme uhlíkově neutrální. Je zjevné, a řada výrobců, vědců i vlád už s tímto názorem souzní, že zákazy spalovacích motorů jsou v současném světě nesmyslné, těžko realizovatelné, a hlavně téměř nic nepřinášející. Klíčem k úspěchu může být pouze celosvětová shoda a dlouhodobě udržitelná vize a strategie.
Navíc je třeba vzít v potaz, že změny klimatu probíhaly v historii i bez vlivu člověka a nevíme jistě, jaké jsou všechny skutečné příčiny současných změn, ani jak jsou tyto změny závažné pro existenci lidstva a dalších živočišných druhů. Známý problém, nebo lépe řečeno vlastnost lidí obecně, je velmi krátká historická paměť. Jen v krátké historii lidstva (cca 200 tis. let) bylo několik malých, ale i velkých vln dob ledových (poslední před cca 10 tis. lety), stejně tak dlouhých období tepla a sucha. To vedlo ke změnám ve fauně, flóře i vývoji nebo vymření celých civilizací. V té době spalování fosilních paliv téměř neexistovalo, maximálně na úrovni místních topenišť. Nicméně, i tak se jedná o velmi krátký časový úsek. Je zcela bezpředmětné strašit se změnami za dobu měření, které je maximálně dvousetleté, obvykle výrazně kratší. Takový časový úsek z hlediska historie naší planety, natož pak vesmíru, neznamená vůbec nic. Některé vědecké teorie dokonce tvrdí, že se klima postupně ochlazuje o přibližně 0,3 °C každých tisíc let. Současné oteplení o 0,8 °C (roční průměrná teplota) oproti 50. letům 20. století může být jen krátkodobou statistickou odchylkou.
Je velmi pravděpodobné, že problém současného lidstva netkví v množství CO2 zastoupeném čtyřmi promile v atmosféře, ale v jiných mnohem složitějších souvislostech, mezi které zřejmě patří i populační exploze a geopoliticko-ekonomické zájmy a tlaky, kterých jsme svědky a „obětmi“.
Petr Hlavatý
je zákládajícím partnerem HPCG (2008) a spoluzakladatelem ocenění Český Goodwill (2013), sám působí převážně v roli seniorního poradce a interim managera v oblasti obchodu a marketingu. Petr je ženatý a bezdětný. Ve volném čase se věnuje vaření, procházkám v přírodě se psem a automobilovým závodům.
Použité zdroje
Úvahy k problému globálního oteplování, KNOBGEAR; Klimatické změny: fakta bez mýtů, Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy; Automobilky jsou v krizi. Itálie chce přepracovat zákaz spalovacích motorů, Echo 24; Cykly koncentrací CO₂ a O₂ v atmosféře, Faktaoklimatu.cz; Spor o globální oteplování, Wikipedia; Světová populace, Wikipedia
