Načítáme další články…
Tkalcovskému řemeslu se od 19. století nejvíce dařilo v severních, pohraničních oblastech českých zemí. Společnost STAP zde vyrábí i dnes. Ve dvou závodech ve Šluknovském výběžku zaměstnává na 250 lidí a její celková produkce činí přes 200 milionů metrů za rok.
Firma vznikla spojením menších dílen v roce 1948 jako národní podnik a její název – STAP – je zkratkou slovního spojení „stuhy a prýmky“. Prýmky už se moc nevyrábí, ale stuhy nejrůznějších podob stále tvoří základ výrobní portfolia. Své výrobky STAP vyváží do celé Evropy, do USA, jižní Ameriky, Ruska i Japonska.
Setkáte se s nimi v textilních galanteriích, v obuvnickém nebo oděvním průmyslu, ale převážnou část odebírají firmy v automobilovém, elektrotechnickém a stavebním průmyslu. „Změnit orientaci výroby na technický průmysl nás donutila krize, která textilní odvětví zasáhla kolem roku 2005,“ vzpomíná David Sklenář, člen představenstva společnosti, na dobu, kdy celá řada tuzemských textilek zkrachovala a další stěhovaly výrobu do Asie, aby měly nižší ceny.
Sázíme na VaV
Důležitou součást úspěchu firmy tvoří intenzivní výzkum a vývoj, ze kterého vznikají inovace jako kupříkladu nehořlavá vlákna do výrobků pro automotive, speciální optické vlákno, které na oblečení působí jako aktivní bezpečnostní prvek a pomáhá chránit chodce při jejich pohybu na silnicích, ale jeho využití se dál rozšiřuje do liniového osvětlení prostor, kde by se jinak muselo svítit celý den i noc, typicky v hotelích, nemocnicích a podobně.
Také jako jediné v ČR vyrábějí šluknovské továrny materiály, ze kterých se šijí vojenské uniformy, se speciální remisní úpravou. Ta minimalizuje množství světla, které se od uniforem odráží, a tak činí vojáky neviditelnými i pro přístroje pro noční vidění. „Tma se tak opět stává bezpečnou,“ říká David Sklenář, který ve firmě působí jako obchodně marketingový ředitel.
Začínal ale jako standardní pracovník v kanceláři, byť synem akcionáře, od píky. V porovnání s kolegy se podle svých slov zajímal víc o celkový chod a fungování firmy, s vědomím, že ji jednou převezme. Však také vyrůstal v podnikatelské rodině. „Záviděl jsem tátovi, že může chodit na ty obchodní večeře, že může cestovat…,“ přiznává David při vzpomínce na své dětství. Jedním dechem ale dodává: „Když jsem to pak začal dělat já, zjistil jsem, že to takový med není.“
