Pojďme si řečí čísel na několika statistických údajích připomenout, jak jsme si v ČR žili, když bylo tzv. ještě dobře. Vrátíme se do roku 1998, tedy čtvrt století zpět v čase, kdy Českem otřásla první hospodářská recese od dob pádu železné opony. V čele vlády se ocitl první „úřednický premiér“ Josef Tošovský, hokejisté přivezli fantastickou zlatou medaili z OH v Naganu, v Ústí nad Labem otevřeli most vedoucí ze sídliště do skály, v Brně uvedli do provozu Husovický a Pisárecký tunel a také první mešitu v ČR, Prahou se prohnala Global Street Party a začala se rýsovat tzv. opoziční smlouva, jejíž následky pociťujeme do dnešních dní. Mimochodem, 4. září 1998 byl spuštěn vyhledávač Google, čehož si, na rozdíl od uvedení MS Windows 98, všimlo pramálo Čechů.
Porovnejme tedy základní statistické údaje z roku 1998 a 2023. Jak známo statistika nuda je, má však cenné údaje. Začněme tím nejzákladnějším a nejpodstatnějším – obyvatelstvem.
Kolik nás v ČR vlastně v roce 1998 žilo? Česká republika měla oficiálně 10,29 milionu obyvatel, z nichž pro zajímavost 1,2 milionu žilo v Hl. m. Praze. O 25 let později má ČR více jak 10,85 mil. obyvatel (+650 tis., 6 %) a Praha se rozrostla o více jak 137 tis. Rezidentů (+11 %) na celkových 1,37 milionu. Velikost populace ovšem nutně neznamená, že si žijeme lépe. Pádným důkazem, že tomu tak je, je ukazatel, který se nazývá naděje dožití. Pokud jste muž, tak v roce 1998 byla průměrná hodnota za všechny regiony ČR přibližně 71,5 let, zatímco letos je to 76 let. Dámy na tom byly z tohoto úhlu pohledu vždy lépe, v roce devadesát osm se dožily průměrně 78 let a letos už 82 let. Průměrně se tak dožíváme o čtyři a čtvrt roku déle, než tomu bylo před dvaceti pěti lety.
Dalším zajímavým ukazatelem, který značí, jak se naše společnost vyvinula, je vzdělanost. Nejvíce patrné je to na základním a vysokoškolském vzdělání. V roce 1998 dosáhla rovná čtvrtina populace pouze základního vzdělání (25 %) a jen přibližně 8 % občanů ČR mělo vzdělání vysokoškolské. O dvacet pět let později je situace zcela odlišná. Aktuálně má pouze základní vzdělání jen 12,5 % populace, tedy přesně o polovinu méně než v roce 1998, a naopak dokončené VŠ vzdělání má více jak 17,5 % obyvatel Česka, tj. dvojnásobek stavu z devadesátého osmého. Zvýšil se i počet občanů se středoškolským vzděláním zakončeným maturitou z původních 25 % na současných 32,5 %. Je tedy očividné, že přístup ke vzdělání se významně zlepšil.
Počet obyvatel ČR:
10,29 mil. obyv., z toho 1,2 mil. v Praze vs. 10,85 mil. obyv., z toho 1,37 mil. v Praze
Naděje dožití průměr ČR
M 71,5 a Ž 78 let vs. M 76 a Ž 82 let
Vzdělání
Základní 25 % vs. 12,5 %, SŠ s maturitou 25 % vs. 32,5 %, VŠ 8 % vs. 17,56 %
Jak známo, štěstí si za peníze nekoupíš, ale kdo má peníze, je přeci jen obecně spokojenější než ten, komu se nedostávají. Hlavním ukazatelem, který pro další porovnání využijeme, je průměrná hrubá mzda za celou ČR dle ČSÚ. Ta v roce činila dnes už stěží uvěřitelných 11 800 Kč, kdežto aktuální republikový průměr je 41 265 Kč. Za čtvrtstoletí se tedy mzda zvýšila téměř přesně tři a půl krát.
Průměrná hrubá mzda dle ČSÚ
11 800 Kč vs. 41 265 Kč
Mnozí mohou namítnout, že sice máme vyšší příjmy, ale ceny zboží a služeb jsou podstatně vyšší; pivo stálo pár korun, benzín byl za 18 a cigarety za 30. Do jisté míry je to pravda, ale z řeči čísel je patrné, že kromě těch cigaret se nic nezdražilo ekvivalentně 3,5x. Jinými slovy, za vydělané peníze si toho můžeme koupit více a mnohdy mnohem kvalitnějšího – typicky si ukážeme dále na příkladu automobilů.
Takže kolik jsme si mohli čeho koupit v roce 1998 a dnes?
Cena komodit 1998 vs. 2023 a jejich množství za průměrnou měsíční mzdu
1 l natural 95: 22 Kč vs. 39,50 Kč za litr = 536 vs. 1 045 litrů
1 l nafta motorová: 18 Kč vs. 38 Kč za litr = 656 vs. 1 086 litrů
1 l mléko: 12,5 Kč vs. 24,15 Kč = 944 vs. 1 709 litrů
1 kg vepřová pečeně: 106,90 Kč vs. 175 Kč = 110 vs. 236 kg
1 kg máslo: 105,3 Kč vs. 203 Kč = 112 vs. 203 kg
1 bochník chleba: 15,8 Kč vs. 39,80 Kč = 747 vs. 1037 ks
0,5 l 10° Pivo 7,20 Kč vs. 12,30 Kč = 1 639 vs. 3 355 piv
1 cigarety Sparta: 36,60 Kč vs. 146 Kč = 322 vs. 283 krabiček
Jak je patrné výše, s výjimkou cigaret, na které je systematicky uvalována vyšší a vyšší spotřební daň, jsme si za průměrnou mzdu schopni koupit více zboží než na konci minulého tisíciletí. Dokonce i tolik proklínané pohonné hmoty (vynecháme-li statistickou odchylku z loňského jara, kdy litr benzinu mnohde přesahoval 50 Kč/l), tak jsou fakticky o polovinu dostupnější, byť jejich absolutní cena je téměř dvojnásobná. A za český paradox se dá označit pivo. Snad nikde jinde na světě není možné vypít tolik desítek za jednu měsíční mzdu jako u nás, v zemi dříve mlékem a strdím oplývající.
Kolik litrů mléka nebo piva jsme si mohli a můžeme dnes koupit, jsme si už ukázali, ale čím to z chrámů kapitalismu, tedy pokud si to nenecháme doručit až do předsíně (také věc v devadesátém osmém nepředstavitelná), dovézt domů?
V roce 1998 byla nejprodávanějším autem Česka Škoda Felicie. V základní výbavě chyběly dnes takové samozřejmosti jako elektricky stahovatelná okénka, airbagy, a klimatizace byla jen příplatkovou výbavou nejvyšších řad. I tak jsme za základní model dali 229 900 Kč, tedy ekvivalent 19 tehdejších průměrných platů.
Hitem roku 2023 je také škodovka, ale už ne kompaktní model, nýbrž zástupce nižší střední třídy Octavia IV. generace. I když zvolíte základní model za 619 900 Kč, bude mít moderní turbomotor, všechna okénka elektricky stahovatelná, DAB rádio, mnoho bezpečnostních asistentů a LED světlomety. A to vše za 15 platů. To znamená, že na mnohem kvalitnější produkt je třeba pracovat o 4 měsíce méně. Kdybychom porovnávali Felicii s ekvivalentní Fabií, tak přijdeme na to, že na základní model v ceně 369 900 Kč budeme potřebovat „jen“ 9 průměrných hrubých mezd. V tomto případě je tedy zvýšení naší životní úrovně doslova hmatatelné.
Nejprodávanější auto
1998: Škoda Felicia 229 900 Kč = 19 platů
2023: Škoda Octavia 619 900 Kč = 15 platů, resp. Škoda Fabia 369 900 Kč = 9 platů
Nutno dodat, že i přes výrazně hustší provoz, na který má vliv jak vyšší populace a zapojení ČR do Schengenského prostoru v rámci EU, tak i cenová dostupnost nových, natož pak ojetých vozidel, se za uplynulých 25 let výrazně snížila nehodovost a související následky na zdraví jejích účastníků.
Na konci milénia se na území ČR stalo více než 210 tis. nehod, které si vyžádaly přes 1 200 mrtvých. Loni se stalo necelých 100 tis. nehod (tedy více než 2x méně) a zemřelo 454 osob.
Nehody na pozemních komunikacích
1998: 210 138 celkem, 1204 mrtvých a 3 960 vážně zraněných
2022: 98 460 nehod, 454 mrtvých a 1 734 vážně zraněných
Co se nám bohužel nedaří a markantní je to zejména v porovnání s okolními státy, ať již se podíváme na západ, jih nebo i na sever, je výstavba nových komunikací. Byť se dálniční sít rozrostla na 1 363 km z původních 499 km, tak je to pořád žalostně pomalé tempo. Navíc je třeba vzít v potaz skutečnost, že v roce 2016 si tehdy vládní hnutí „ANO bylo by líp“ prosadilo změnu statutu rychlostních silnic na dálnice (dříve spadaly pod silnice I. třídy). Doslova přes noc tak vzniklo 463 km dálnic, bohužel svými parametry mají do moderních rychlostních komunikací skutečně daleko. Kdo občas jede od ruzyňského letiště směr Kladno, tak dobře ví, jak vypadají připojovací pruhy; plynule se z nich zařadit do průběžného pruhu je mnohdy problém i se supersportem, natož pak s Felicií z roku 1998.
Délka komunikací
1998: 499 km dálnic, 5 993 km silnic I. třídy, 48 902 km silnic II. a III. třídy
2023: 1 363 dálnice, 5 764 km silnic I. třídy, 48 734 km silnic II. a III. třídy
Pro zajímavost, závěrem ještě uvádíme ceny dálničních známek od jejich zavedení v roce 1995 až do roku 2024, kdy se po dvanácti letech očekává jejich zdražení. V roce 1998 jste za 400 Kč mohli po dálnici ujet skoro 500 km, jeden kilometr tak vyšel na 0,8 Kč (pokud jeli jen jednou), zatímco v roce 2023 za 1 500 Kč můžete využít 1 363 km dálnic, tzn. hypotetických 1,1 Kč za kilometr.
Cena dálniční známky
1995: 400 Kč
1998: 800 Kč
2004: 900 Kč
2008: 1000 Kč
2010: 1200 Kč
2012: 1500 Kč
2024: 2300 Kč
Výše uvedené cvičení vychází pouze ze statistických hodnot a nezohledňuje jednotlivé regiony a další faktory. Nicméně, v obecné rovině lze konstatovat, že se máme výrazně lépe. Je nás více, jsme lépe vzdělaní a dožíváme se vyššího věku. Za průměrnou mzdu si můžeme koupit více zboží, jehož kvalita je často vyšší. Navíc si můžeme velmi slušně vybrat, jak si pro toto zboží dojedeme, nebo zda si jej necháme doručit do výdejního místa poblíž našeho bydliště, nebo až přímo domů.
Občas je třeba podívat se na věci trochu s odstupem a potřebným nadhledem. Takže stále platí, že statistika možná nuda je, ale má skutečně cenné, a naštěstí pro nás, zatím pozitivní údaje.
Zdroj: ČSÚ, Kurzy.cz a Svět motorů 35/2023